Litvínov je třicetitisícové město ležící na jižním úpatí mostecké části Krušných hor, které mu tvoří přirozenou dominantu. Jeho polohu určili již ve středověku lidé, kteří si založili usedlosti podél toků Divokého a Bílého potoka v blízkosti cest kopírujících úpatí Krušnohoří od východu na západ a prostupujících krušnohorskými svahy ve směru do Saska.
Jako ves s kostelem byl Litvínov stabilizován již v první polovině 14. století. K roku 1352 je poprvé zmiňován záznamem v papežském daňovém rejstříku, kdy byl kostel povinován s papežským povolením odvádět poplatek králi Karlu IV. ve výši 6 grošů ročně. Majetkově náležel Litvínov do državy českého rodu Hrabišiců, který ovládal značnou část území pod Krušnými horami prostřednictvím rodové větvě pánů z Rýzmburka, kteří roku 1398 území prodali míšeňským markrabatům. Teprve v roce 1459 bylo králem Jiřím z Poděbrad získáno zpět. Během 14. a 15. století se v držení Litvínova vystřídala řada mansky vázaných příslušníků šlechty. Počátkem 16. století se majetek ustálil v rukou pánů z Jahnu, kteří jej roku 1589 prodali Václavu z Lobkovic. Sňatkem Polyxeny z Lobkovic s Maxmiliánem z Valdštejna roku 1642 se Litvínov dostal do vlastnictví rodu Valdštejnů, kteří si jej podrželi po několik následujících století. K výrazné proměně Litvínova došlo po založení evropsky jedinečné manufaktury na výrobu sukna hrabětem Janem Josefem Valdštejnem. Důležitost manufaktury byla zvýrazněna privilegiem císaře Karla VI., který roku 1715 povýšil Horní Litvínov na městys s právem užívat městskou pečeť a konat výroční trh. Textilní výroba byla v Litvínově posílena roku 1757 založením cechu punčochářů.Vlněná sukna z manufaktury a vlněné punčochy s dalšími druhy pleteného zboží vzbuzovaly zájem celé Evropy. Počátkem 19. století pronikla do Litvínova hračkářská výroba.
Od roku 1852 měl Litvínov statut města. Během doby se Litvínov proměnil v město charakterizované textilní výrobou, těžbou hnědého uhlí a chemického průmyslu, aby tak vstoupil do novodobých dějin.
Fotoalbum
